Leviathan‘s Wet Dream

Mokrý sen Leviatana je tak trochu i mým snem, ve kterém se už rok snažím vyvrcholit. Naplňuji v něm svůj dosavadní výzkum hydrofeminismu a transhumanismu – a snad jej už konečně (nebo alespoň dočasně) uzavírám. Z prostudovaných témat si vybírám myšlenky, které mě zajímají a dál je rozpracovávám spekulativně – tvořím si vlastní příběhy, mýty a vymýšlím jim kauzality, které mi pomáhají vysvětlit jevy mezi nebem a zemí.

Řeším znečištění vody. Vody, která je nasáklá v každé rostlině, zvířeti i v každém člověku, ve všem živém i neživém. Nejen na základě tohoto faktu jsme se vším spojeni a fungujeme jako jeden organismus. Intoxikovaná voda působí halucinačně na své nositele. Znečištěnou vodu vnímám tudíž jako kolektivní halucinogen. Planeta se chová nepředvídatelně, tím pádem i my. Hladiny oceánů se zvedají a zaplavují pevninu, nastává doba vodní. Doba pro uvědomělý sdílený vnitřní svět kolektivního nevědomí, permanentní halucinace, šílenství. Tato voda se stává společným životním prostředím a ovlivňuje naši mysl, ale také tělo, které se po kontaminaci transformuje. Halucinujeme. Měníme se v obojživelníky, tvory napůl suchozemské a vodní, napůl reálné a virtuální. Naše vědomí se rozšiřuje na vyšší úroveň. Provádíme přírodní katastrofu, abychom vylepšili sami sebe? A co láska?

Transhumanistická apokalypsa na obzoru! Coming soon…