“Romafuturismus”, emancipace/sebevědomí Romů/Romipen(romství) i má/mé vlastní

Skrze svou práci se pokouším o emancipaci a zvyšování sebevědomí jak svojí/svého tak i romů/romství, přičemž jako důležitý aspekt vnímám důraz na vzdělání.

Toto téma je pro mě osobní záležitostí. Sama se sice v podstatě za Romku nepovažuji, ale ať chci nebo ne, jsem s Romy navždy spojena jak krví, tak i svým vlastním příběhem. Ačkoliv jsem jako romka nevy­růstala, můj osobní život to navždy poznamenalo. Dokonce jako romka ani v nejmenším nevypadám, zřejmě proto, že jsem jí jen z asi jedné čtvrtiny. Moje matka je poloviční romka. Její matka, má babička, je romkou “čistokrevnou”, ale většinu svého života stejně žila jako bílá a s bílými muži. Myslím si, že se za svůj původ i lehce stydí, ačkoli to nikdy přímo neřekla. Pouze se často nelichotivě vyjadřovala o těch “nepřizpůsobivých”, jenž někteří z nich jsou i členové její vlastní rodiny. Nestýká se však s nimi. Zkrátka jak by oni řekli: “Je to bílá cigánka!” Myslím si tedy, že naše rodina má opravdu s těmi “pravými” romy, pramálo společného. Ačkoliv jsem tedy téměř nikdy nečelila šikaně, která by souvisela s mým etnickým původem, stigmatizace a předsudky vůči romům, které se vesele tradují naší společností, zapřičinily to, že jsem se značnou část svého života nenáviděla. Velmi jsem se za svůj původ styděla a představa, že na to někdy někdo z mých spolužáků přijde, byla mojí noční můrou. Stejně tak jsou dle mého názoru negativně poznamenaní i ostatní členové mojí rodiny.

Inspirací mi při tvorbě byl jak můj vlastní život, tak práce s romskými dětmi a jejich rodinami ve vyloučených lokalitách. Proto jsou důležitou součástí projektu omalovánky, které jsou inspirované romskými tématy. Nejdříve jsem však začala sama u sebe a abych se cítila dobře, musela jsem se dobře obléci. Vytvořila jsem si tak svůj kroj, jehož součástí je speciální sebereflexní vesta.