Během roku se mi podařilo ztratit spoustu předsudků, strachu, které jsou nežádoucími a omezujícími při svobodě projevu a vyjádření. Podařilo se mi dostat od nepřijatelné formy až po přijatelnou formu. Přijatelnou formou rozumím takovou formu, do které jsou sublimovány nepříjemné potlačované emoce. Sublimací rozumíme jeden z obranných mechanismů, kterým reagujeme při vytváření umění. Perspektivu vidím v rozvoji psychoanalytického přístupu v tvorbě, jeho hlubším a delším rozvoji a analýze, také v rozvoji terapeutického (pečujícího) aspektu tvorby a působení na AVU. Jak podrobněji uvádím v předchozích odstavcích, za rok se mi podařilo úspěšně se podílet na dvou ateliérových výstavách, účastnit se plnohodnotně schůzek i v omezení, a to v dragu, kostýmech, trávila jsem hodiny make-upem, dále setřít hranici mezi uměním, školní tvorbou, ateliérovými schůzkami, institucionálním působením, profesní stránkou, překonáním krize, vlastní osobností. Nakonec se mi podařilo vyrovnat se i s psychologickým traumatem sestry pomocí uměleckého zpracování a mít při tom adekvátní náhled na celou situaci.