Ve své instalaci “O princezně veliké kobře” čerpám a inspiruji se v Romské kultuře, literatuře a ve směru zvaném Romafuturismus, ale také ve většinové kultuře, se kterou ji ve své práci propojuji a míchám a snažím se tak postavit tyto dvě kultury do jedné roviny a do pozice, kdy oba póly jsou si natolik rovné a vzájemně provázané, že bez sebe vlastně nemohou fungovat. Vzájemně se potřebují a tím postupně splývají a stávají se tak jednotnou kulturou různorodých lidí, jejichž chápání Romů a jejich kultury již není vnímáno jako něco exotického, okrajového, alternativního a menšinového. Romské kultuře je konečně postupně uznáván všechen vliv, který na kultury ostatních měla, a tak je již nemožné vnímat ji jako něco podřadného, nýbrž jako něco, co nás utvářelo a dále utváří.

Instalace byla částečně tvořena společně s dětmi v rámci serie workshopů v Ateliéru Mothers Artlovers na Bienalle Matter of Art. Následně byla prezentována na výstavě Bílá Místa v galerii Hraničář v Ústí nad labem. Sestává z oděvu/osobního kroje, přetvořených turistických stanů tvořících romafuturistickou “architekturu“ a je doplněná o omalovánky s romskou a romafuturistickou tematikou. Prvky edukačního rázu jsou při emancipačních snahách v rámci romské komunity klíčové.

Graffiti malba nazvaná Community Service se stala prostředkem emancipace ze zavedených společenských norem a službou komunitě.

Mlčení a křik BíLých Míst